2. Světová válka

Nájezd na Berlín 1945

Ráno 16. dubna 1945 Rusové udeřili. Jako první zaútočil ve 4 hodiny Žukovův 1. běloruský front. K úderu soustředil několik set světlometů, které měly ozářit bojiště a které měly ruským dělostřelcům usnadnit jejich činnost. Na německé linie se začaly valit vojáci 8. úderné gardové armády (generál Čujkov) a 1. gardové tankové armády (generál Katukov). Němci však v kanonádě mnoho škod neutrpěli. Večer před útokem se totiž stáhli do druhé linie a ruská děla tak drtila prázdné zákopy.

Mezitím v 6 hodin 16. dubna 1945 zaútočila vojska maršála Koněva v prostoru Schörnerovy armádní skupiny. Před útokem byla položena kouřová clona, aby zakryla útočící jednotky. V 6:55 se sovětské divize 13. armády (generál Purchov) vyřítily do útoku. Nejdříve však musely překonat ledovou řeku Nisu. kousek jižněji překračovali řeku také vojáci 4. gardové tankové armády.

Žukovův počáteční nápor se zastavil na silné německé dělostřelecké palbě přicházející ze seelowských kopců. Navíc Rusové museli překonat velmi těžký terén plný močálů a bahna. Žukov okamžitě vydal rozkaz bombardovacím perutím a dělostřelcům, aby se zaměřily na německé dělostřelecké pozice. Ihned také přikázal 1. gardové tankové armádě, aby vyrazila do útoku a podpořila tak útok ruských pěšáků. oproti Žukovovi měl Koněv jednoduší pozici a jeho jednotky brzy prolomily německou linii v šířce 30 kilometrů.

Těsně před půlnocí 16. dubna 1945 ruské jednotky vytlačily Němce ze seelowských kopců a Žukov konečně mohl postupovat k Berlínu. Koněvovy jednotky již stanuly před řekou Sprévou. Nyní dostal Koněv od Stalina rozkaz, aby jeho jednotky postupovaly směrem na Berlín. Žukov, který se to od Stalina, rychle dověděl, dostal záchvat zuřivosti a hnal svá vojska okamžitě na Berlín také. 18. dubna jeho vojáci definitivně prorazili a řítili se na Berlín. Cesta jejich postupu byla lemována mrtvolami německých vojáků Wehrmachtu, Waffen SS a dokonce i hochů z Hitlerjugend.

20. dubna 1945 oslavoval Hitler ve svém berlínském bunkru poslední narozeniny. Od jedenácti hodin dopoledne přijímal Hitler gratulace od svých nejbližších spolupracovníků (Goebbelse, Bormanna, von Ribbentropa, Speera, Dönitze, Keitela, Jodla, Krebse a Himmlera). Po přehlídce zahájil Hitler válečnou poradu, ke které se dostavil i Göring. Situace na frontě již byla katastrofální. Rusové se nezadržitelně řítili na Berlín a před nimi utíkali civilisté i vojáci, aby nepadli do sovětského zajetí.

Večer 20. dubna 1945 byly čelní Koněvovy jednotky od Berlína vzdáleny pouze 40 kilometrů. Stejný den obdržel generál Heinrici rozkaz od Hitlera k převzetí obrany hlavního města. 22. dubna 1945 dorazily na jižní předměstí Berlína Koněvovy tanky. Cíle dosáhly o den dříve než Žukovovy. Mezitím 1. ukrajinský front s 1. běloruským frontem obklíčil 9. armádu generála Busseho a postupně ji ničil. V Hitlerově bunkru se večer konala porada. Berlín byl téměř obklíčen, a tak se všichni snažili Hitlera přesvědčit, aby utekl dokud je čas. Hitler to však odmítl a nehodlal o tom více diskutovat. Stejně jako Hitler se rozhodl jednat i Goebbels s celou svojí rodinou. Buď bude bitva o Berlín vyhrána nebo všichni spáchají sebevraždu.

23. dubna 1945 vydal Stalin rozkaz číslo 11084, ve kterém rozdělil Berlín mezi 1. běloruský front a 1. ukrajinský front. Pro Koněva to byl šok. Jeho tanky již dosáhly Berlína a on má nyní přenechat větší díl tohoto města Žukovovi? Ve městě samotném netekla voda a nešel ani plyn. I nacistické noviny (Völkischer Beobachter) už přestaly vycházet.

26. dubna 1945 zbavil polní maršál Keitel generála Heinriciho velení armádní skupině Visla. Ve městě právě probíhalo drancování, loupení a také znásilňování. Ruští vojáci kradli na co přišli. 29. dubna 1945 utrpěl Hitler další záchvat zlosti, když se dověděl o Himmlerově vyjednávání se Spojenci o míru.